Vše pro vaše miláčky....

Onemocnění zubů psů a koček – 2. část

 

Zánět zubní dřeně

U zlomenin zubních korunek , kdy došlo k obnažení zubní dřeně (viz obrázek č.1), nebo u zubních kazů pronikajících do zubní dřeně dojde snadno k rozvoji infekce zubní dřeně. Vzácněji se infekce do zubní dřeně může dostat z infikované ozubice (při těžkých formách zánětu ozubice) přes otvor v kořenovém hrotu zubu , kterým do zubní dřeně pronikají krevní cévy a nervy zásobující zubní dřeň. Zánět zubní dřeně však nemusí mít jen infekční příčiny , ale může být vyvolán i fyzikálními vlivy – například nadměrným chronickým mechanickým drážděním při kousání do tvrdých materiálů , nebo působením vyšších teplot na tkáň zubů. Zubní korunka má při tomto onemocnění změněnou barvu (šedorůžovou až šedomodrou).

 

Zubní váčky

Infekce zubní dřeně popsaná výše se může rozšířit přes otvor v hrotu kořene zubu i na sousední tkáň ozubice , kostěného zubního lůžka a čelistní kosti a rozežírat tyto okolní tkáně. Vzniklá dutina je vyplněna vazivem s mnoha drobnými hnisavými ložisky a tak se vytvoří zubní váček. Pokračuje – li hnisavý proces dále , splývají drobná hnisavá ložiska do jednoho velikého , které se většinou provalí píštělí na povrch kůže pod okem (viz obrázek č.1). Výjimečně může dojít k otevření píštěle do dutiny nosní , do dutiny ústní nebo do čelistních dutin. Zubní váček může vzniknout také jako následek infekční komplikace původně neinfekčního zánětu kořenového hrotu zubu. Neinfekční zánět kořenového hrotu zubu může vzniknout díky chronickému mechanickému dráždění kořenů nejvíce zatěžovaných zubů (čtvrtého třenového zubu a první stoličky v horní čelisti a první stoličky v dolní čelisti – takzvaných trháků) při drcení tvrdých druhů krmiva (kostí) anebo jiných tvrdých předmětů (kameny , dřevo).

 

Nevypadené (zadržené) mléčné zuby

Mléčný chrup se u štěňat a koťat začíná prořezávat přibližně ve stáří 14 dní po narození a výměna za chrup trvalý začíná od čtrnáctého týdne věku výměnou řezáků. Špičáky se začínají vyměňovat od pátého měsíce věku a přezubení je ukončeno po šestém měsíci věku. Přezubování provází často svědění , což se projeví častým hryzáním mláďat do různých předmětů , někdy i bolí a občas se může objevit i zánět dásní nad prořezávajícími se zuby (mláďata odmítají potravu , jsou viditelně méně aktivní  , může jim zapáchat z dutiny ústní a může se objevit i zvýšená teplota).

Štěňata mají 6 mléčných řezáků , 2 mléčné špičáky a 6 mléčných třenových zubů v horní čelisti , a 6 mléčných řezáků , 2 mléčné špičáky a 6 mléčných třenových zubů v dolní čelisti (dohromady 28 mléčných zubů – viz obrázek č.2). Trvalý chrup psa má 6 řezáků , 2 špičáky , 8 třenových zubů a 4 stoličky v horní čelisti , a 6 řezáků , 2 špičáky , 8 třenových zubů a 6 stoliček v dolní čelisti (dohromady 42 trvalých zubů).

Mléčný chrup koťat má 6 řezáků , 2 špičáky a 6 třenových zubů v horní čelisti , a 6 řezáků , 2 špičáky a 4 třenové zuby v dolní čelisti (dohromady 26 mléčných zubů). Trvalý chrup kočky má 6 řezáků , 2 špičáky , 6 třenových zubů a 2 stoličky v horní čelisti , a 6 řezáků , 2 špičáky , 4 třenové zuby a 2 stoličky v dolní čelisti (dohromady 30 trvalých zubů).

Výměna zubů se zjednodušeně dá popsat tak , že zárodek trvalého zubu nacházející se uvnitř čelistní kosti pod zubem mléčným svým růstem začne přiškrcovat krevní cévy a nervy vstupující do dřeně mléčného zubu přes otvor hrotu kořene mléčného zubu , čímž dojde k nastartování složitého procesu destrukce mléčného zubu ve směru od kořene mléčného zubu k jeho korunce. Nakonec je téměř prořezaným trvalým zubem vytlačena mimo dáseň jen skořepina korunky mléčného zubu. Dojde – li v tomto složitém procesu k chybě , zůstává mléčný zub v čelistní kosti a vedle něj vyrůstá zub trvalý (viz obrázek č.3). To může vést jednak k ustavičnému zraňování sliznice dutiny ústní špatně postavenými zuby a také se snáze v mezeře mezi zubem mléčným a trvalým vytváří zubní plak a zubní kámen (viz obrázek č.4).

Majitelům štěňat a koťat doporučujeme od třetího měsíce věku jejich svěřenců pozorně sledovat výměnu zubů až do doby , než je ukončena. Nejčastěji dojde k zadržení mléčných špičáků a řezáků , výjimečně mléčných zubů třenových u malých a trpasličích plemen psů. Nevypadené mléčné zuby je nutné vytrhnout i s jejich kořeny (viz obrázek č.5) a je – li tento zákrok proveden včas , usadí se většinou trvalé zuby na správné místo bez nutnosti provádět na nich další stomatologické zákroky.

POZNÁMKA :

V čelistech se někdy může objevit menší nebo naopak větší počet trvalých zubů než je u psů a koček považováno za normální (viz obrázek č.6). Nevede – li tento stav ke špatnému postavení zubů s následným zraňováním sliznice dutiny ústní nebo ke zvýšené tvorbě zubního kamene , nebývá většinou stomatologický zákrok nutný.

Vzácně je možné pozorovat nevyvinutí skloviny na korunkách zubů (viz obrázek č.7). Tento stav mívá za následek snadnější kazivost takto postižených zubů.

 

Použitá literatura

 

Fichtel T. Nemoci tvrdých zubních tkání a apikálního parodontu. Bioveta News – informační zpravodaj společnosti Bioveta určený pro veterinární lékaře. 4/2008 , str. 10 – 11

 

Materiál Eukanuba Veterinary Diets : Nutritional Management of Feline and Canine Dental Disorders

 

Materiál firmy Hill´s : Dentální program pro psy a kočky

 

Minerva. Problémy se zuby u mladých psů. Svět psů 10/2008 , str. 8 – 9

 

Němeček L , Vlašín M , Fichtel T , Trnková P. Onemocnění parodontu u psa. Veterinářství 8/1996 , str. 323 – 326

 

Onemocnění zubů psů a koček – 1.část

 

V dalším našem článku bychom chtěli blíže vysvětlit vznik a vývoj podle našich zkušeností nejčastějších onemocnění zubů u psů a koček , kterými jsou zubní kámen s následujícím vznikem zánětu dásní a ozubice u dospělců a nevypadení mléčných zubů u mláďat těchto výše uvedených druhů. Alespoň krátce se chceme také zmínit i o dalších onemocněních a anomáliích zubů u psů a koček , které je možno pozorovat pouhým okem při pravidelném prohlížení jejich dutiny ústní. Vzhledem k většímu rozsahu psaného textu jsme se rozhodli článek rozdělit na dvě části a prezentovat jej na pokračování.

 

Zubní plak , zubní kámen , zánět dásní , zánět ozubice

Bílkoviny obsažené ve slinách vytvářejí na zubech tenký film , díky němuž se na nich a těsně pod dásní snáze uchytí zbytky potravy , bakterie a odloupané buňky sliznice dutiny ústní , které potom vytvoří první vrstvy hlenovitého povlaku zubů - zubního plaku. Žvýkání syrového masa , kůže a jiných orgánů , granulí anebo jiných materiálů pomáhá psům a kočkám plak ze zubů odstraňovat. Vařená strava , konzervy a kapsičky vykazují výrazně horší čistící efekt , proto je tvorba plaku při krmení těmito druhy krmiv zvýšená. Je – li tedy toto přirozené odstraňování plaku ze zubů nedostatečné , stává se vrstva plaku na zubech čím dál silnější a postupem času se v plaku začínají ukládat i minerální látky obsažené ve slinách a plak se mění v zubní kámen , který zpočátku většinou pozorujeme na korunce zubů těsně u dásně , časem se ale rozšiřuje směrem k vrcholu korunek zubů a rovněž směrem k hrotu kořenů zubů do kostěného zubního lůžka. Bakterie žijící v zubním plaku a kameni vytvářejí různé enzymy a toxiny , které dráždí dáseň lemující zuby a ozubici (ozubice = vrstva vaziva bohatá na krevní cévy a nervová zakončení pevně spojující kořeny zubů s kostěným zubním lůžkem čelistních kostí , viz obrázek č.1) , což se projeví vznikem infekčního zánětu dásně a ozubice. Zanícená dáseň je purpurově červená , bolestivá na dotek a snadno krvácí , kdežto zdravá dáseň je naopak pevná , růžová a těsně přiléhá ke krčku zubů. Ozubice a kostěné zubní lůžko jsou zánětem rozežírány a tak postupně dochází ve směru od krčku zubu k hrotu jeho kořene k uvolňování pevného spojení kořene zubu a kostěného zubního lůžka , což se projeví viklavostí a bolestivostí takto postižených zubů a končí až jejich vypadením (viz obrázek č.2) , nebo extrakcí (= vytržením , viz obrázek č.3). Zánět dásní a ozubice  představuje navíc díky zvýšenému prokrvení až překrvení těchto zanícených tkání velké nebezpečí pro přestup bakterií zubního plaku a kamene do krevního oběhu a jejich následné rozšíření krví po různých orgánech těla (srdce , plíce , ledviny , játra , mozek , klouby , …..) , v nichž vyvolávají rovněž zánětlivý proces s následným nezřídka těžkým poškozením těchto orgánů. Bakterie žijící v zubním plaku a kameni dále vytvářejí silně páchnoucí sloučeniny síry , které jsou příčinou zápachu šířícího se z dutiny ústní takto postižených zvířat. Je – li onemocnění ošetřeno v počátku , jsou změny na dásni , ozubici a kostěném zubním lůžku vratné (viz obrázek č.4). Avšak stejně jako u lidí , je i u psa a kočky nejlepší tvorbě zubního plaku a kamene předcházet čištěním zubů od útlého věku (to aby si zvířata na čištění zubů zvykla) zubní pastou pro psy a kočky alespoň jedenkrát denně. Někteří lidé však nejsou schopni svým mazlíčkům zuby čistit buď kvůli časovému zaneprázdnění , nebo protože si někteří psi a kočky jednoduše zuby vyčistit nenechají. Pro tato zvířata jsou potom určeny různé žvýkací dentální plátky , kostičky , tyčinky atd. Měly by se vybrat takové , aby je zvířata nemohla hned polknout a ani hned rozkousat , zvířata by je měla dostatečně dlouho žvýkat. Další možností boje se zubním kamenem jsou speciální granulovaná krmiva od renomovaných krmivářských firem. Některá krmiva je možno zkrmovat mladým zvířatům , u kterých není ještě zubní kámen vytvořen , další zvířatům až po ošetření zubů veterinárním lékařem. Aby byl čistící efekt těchto krmiv maximální , neměla by se krmit navlhčená. Díky tomu , že jde o kompletní vyvážená krmiva , lze je zvířatům zkrmovat dlouhodobě bez nutnosti podávat další krmné doplňky. U psů mají tato krmiva účinnost 30% - 55% , u koček potom 55% - 64%.

  Literární údaje z Velké Británie uvádějí , že u 50% koček do stáří jednoho roku byl pozorován zánět dásní. Zánět ozubice (byť v lehčí formě) byl pozorován u 70% koček starších jak 2 roky. 10% koček starších jak 4 roky mělo těžkou formu zánětu ozubice. U 80% psů starších jak 2 roky byl pozorován zánět ozubice (byť v lehčí formě) a 7,5% psů starších jak 4 roky mělo těžkou formu zánětu ozubice. V USA jsou u psů a koček zubní kámen a zánět dásní dvě nejčastěji se vyskytující onemocnění. Bylo rovněž vypozorováno , že u koček se zánětem dásní , zubním kamenem a zánětem ozubice často souběžně probíhalo i odontoklastické rezorptivní onemocnění zubů (viz obrázek č.5) , které se projevuje podobně jako zubní kaz , nezná se přesně příčina jeho vzniku a běžně se vyskytuje u 30% koček většinou okolo pátého roku věku.  

 

Zubní kaz

Zubní kaz je onemocnění  tvrdých tkání zubu (skloviny a zuboviny) , které jsou rozežírány kyselými produkty některých bakterií. Zubní kaz nejčastěji postihuje skusnou plochu čtvrtého třenového zubu a první stoličky v horní čelisti. Projevuje se většinou jako tmavě zabarvený otvor ve sklovině a zubovině (viz obrázek č.6) , avšak čím rychleji se zubní kaz šíří , tím je jeho barva světlejší. Zubní kaz se vyskytuje u 5 – 10% psů. Podle jeho rozsahu je možné napadený zub ošetřit odstraněním zkažené tkáně zubu až na tkáň zdravou pomocí zubařské vrtačky a vyplněním takto vzniklé dutiny v zubu plombou. Někdy však nezbývá už nic jiného , než pahýly kazem rozežraného zubu vytrhnout (viz obrázek č.7).

 

(pokračování příště)

 

ZEVNÍ  PARAZITÉ  PSA  A  KOČKY

 

Když už jsme se v minulém článku zabývali nejběžnějšími střevními parazity psů a koček na našem území , rádi bychom vás nyní seznámili s nejčastěji se vyskytujícími parazity kůže psů a koček a ukázali vám způsoby , jak s těmito dotěrnými tvory bojovat.

     Kožní parazité , o nichž budeme tentokrát psát , se živí buď tkáňovým mokem prýštícím z ranek v kůži vytvořených ústním ústrojím parazita , anebo sáním krve z kožních krevních cév napadeného živočicha. Kožní parazité mohou být důležitými činiteli v přenosu některých závažných infekčních onemocnění. Jejich těla , části těl nebo jejich výměšky mohou představovat významné alergeny nejen pro napadená zvířata , ale i pro lidi z jejich okolí. Škrábání , vykusování a olizování svědící kůže může u napadených zvířat vést k oslabení obranyschopnosti takto drážděných okrsků kůže a snadnějšímu rozvoji bakteriální infekce kůže u zablešených zvířat. Někteří psí a kočičí kožní parazité mohou obtěžovat i lidi z okolí napadených zvířat.

     Na území České republiky jsou nejčastěji se vyskytujícími kožními parazity u psa a kočky bezesporu blechy a klíšťata , dále se v naší ordinaci často setkáváme s kočkami všech věkových skupin a se štěňaty napadenými Strupovkou ušní a nijak vzácný (hlavně u psů) není ani výskyt Zákožky svrabové.

     Nyní bychom se rádi věnovali bližšímu popisu jednotlivých výše uvedených kožních parazitů.

     BLECHY (viz obrázek č. 1 , obrázek č. 2)  – bleší populaci představují vajíčka , larvy , kukly a dospělci vyskytující se na zvířatech a v jejich okolním prostředí. Dospělé blechy sají krev na psech nebo kočkách (nebo jejich majitelích – není pravda , že psí a kočičí blechy na člověka nelezou , jak uvádí jedno vousaté rčení známé i z televizních obrazovek). Na hostiteli se dospělé blechy zdržují jen když se potřebují nasát krve a to trvá 20 minut až 4 hodiny denně a množství dospělých blech sajících krev na těle hostitele tvoří jen asi 5% z celé bleší populace. Zbytek dne se dospělé blechy zdržují v prostředí napadených zvířat , kde se páří a kladou vajíčka do pelechů napadených zvířat , do spár v podlaze , koberců , křesel , sedaček a postelí. Dospělá bleší samice žije asi 2 měsíce a během této doby naklade necelé 2.000 vajíček. Za týden až 14 dní  se z oplozených vajíček vylíhnou larvy živící se trusem dospělých blech a různými organickými zbytky a tak se snadno může stát , že pozřou i vajíčka Tasemnice psí , ze kterých se v jejich tělíčcích vyvinou infekční larvy (= boubele) Tasemnice psí přežívající v tělíčcích blech až do doby , kdy se z blech stanou dospělci. Bleší larvy se za týden až 14 dní od vylíhnutí zakuklí. Kukly jsou v prostředí velice odolné a v případě nepříznivých podmínek mohou zůstat životaschopné až po dobu 1 roku. Za příznivých podmínek se z kukel líhnou dospělé blechy schopné v krátkém čase po vylíhnutí vyhledat zdroj krve , sát , spářit se a klást vajíčka.

     Při masivním napadení blechami se může vyvinout až těžký stupeň chudokrevnosti , což může v nejzávažnějších případech končit až úhynem napadeného zvířete (týká se zejména jedinců menších plemen a mláďat). Při vykusování a olizování svědících míst po sání blech si napadená zvířata do kůže zanášejí bakterie , což může vést k rozvoji kožní bakteriální infekce. Při pozření nebo rozkousnutí blechy psem nebo kočkou vykusující si svědivá místa může dojít k nákaze Tasemnicí psí , jejíž boubele se v tělíčcích blech často vyskytují (viz výše). Z tohoto důvodu nedoporučujeme rozmáčknutí chycených blech nehty , ale pokud tak přesto chcete činit , důkladně si potom umyjte ruce mýdlem. U vnímavých napadených psů a koček se může rozvinout kožní alergická reakce na látky obsažené ve slinách blech (látky obsažené v bleších slinách mají za úkol bránit srážení vysávané krve a tím usnadňovat bleše sání krve).

     Zbavit se blech v domácnosti , kde žije zablešené zvíře , znamená nejen zlikvidovat dospělé blechy na zvířeti (jak bylo řečeno výše , jde pouze o 5% z celkového počtu populace blech nacházejících se na zablešeném zvířeti a v jeho okolí) pomocí odblešovacího přípravku , ale i zlikvidovat zbývajících 95% z celkového počtu populace blech (vajíčka , larvy , kukly , dospělci) vyskytujících se v prostředí (pelechy , spáry v podlaze , koberce , křesla , sedačky , postele) pomocí intenzivního vysávání , mytí , prášení , praní , atd. Někdy však může veškeré úsilí o likvidaci bleší populace v prostředí být marné a v tomto případě je nutné přizvat na pomoc specializovanou firmu zabývající se desinfekcí , desinsekcí a deratizací.

     KLÍŠŤATA (viz obrázek č. 3) – klíšťata se vyskytují od nížin až do nadmořských výšek okolo 800 metrů , žijí v lesích , na loukách , v křovinách , v okolí vodních ploch (rybníky , jezera , přehradní nádrže) , v parcích a na zahradách. Vylézají na rostliny do výšky až 60 cm a zde číhají na svého hostitele. Na území České republiky  je nejčastějším klíštětem parazitujícím u savců Klíště obecné. Nejvíce klíšťat se v přírodě vyskytuje na jaře a na podzim. Vývoj klíšťat trvá 1 – 6 roků. Dospělé samice klíšťat nakladou za svůj život 600 až 1.000 vajíček. Z oplozených vajíček se ve vrchní vrstvě půdy vylíhnou larvy. Aby se larvy mohly dále vyvíjet v nymfy , musí se nasát krve (většinou drobných savců – například myší). Aby se nymfy mohly proměnit v dospělá klíšťata , musí se krve nasát rovněž (většinou u savců o velikosti zajíce). Dospělá klíšťata , aby mohla žít a rozmnožovat se , se živí také krví.

     Při masivním napadení klíšťaty se u jedinců malých plemen a mláďat mohou opět vyvinout až těžké stupně chudokrevnosti v nejzávažnějších případech končící úhynem. Sliny , které klíšťata vypouštějí pro zabránění srážení krve do ranek v kůži , mohou způsobit při silném napadení zvířat klíšťaty poruchy rovnováhy až obrnu zadních nohou nebo celého těla s občasným úhynem , nebo mohou být příčinou rozvoje alergické kožní reakce (nejčastěji ve formě tvrdých bulek v podkoží v místě , kde bylo klíště přisáté). Některá klíšťata jsou schopná zavrtat se až pod kůži napadeného zvířete a způsobit zde hnisavý zánět. Při sání krve mohou infikovaná klíšťata přenášet závažné choroby jako boreliózu (u lidí i zvířat) , klíšťovou encefalitidu (převážně u lidí) , atd. Člověk i zvířata mohou na tyto choroby i zemřít. Nepřisáté klíště „pochodující“ v srsti psa nebo kočky může ze zvířete odpadnout a jako hostitele si může vybrat člověka žijícího společně se psem nebo kočkou.

     Nikdy nevytahujte přisátá klíšťata holýma rukama , protože bakterie způsobující boreliózu mohou do lidského těla proniknout i přes neporušenou kůži. Na vytažení klíštěte použijte speciální háčky nebo kleštičky. Je jedno zdali klíště vytočíte ve směru nebo proti směru hodinových ručiček , nebo zdali jej odstraníte kývavými pohyby. Při odstraňování přisátých klíšťat nezakapávejte přisáté klíště žádnými olejíčky , ranku po odstraněném klíštěti ošetřete přípravkem s obsahem jodu. Pokud se vám při odstraňování klíštěte podařilo utrhnout „hlavičku“ , vyhledejte odbornou pomoc.

     Ochránit psa nebo kočku před klíšťaty znamená používat přípravky nejen s repelentním účinkem (brání klíšťatům na zvíře vlézt) , ale pokud klíšťata na ošetřené zvíře i přes repelentní účinek přípravku vlezou a přisají se , měl by je použitý přípravek zahubit do 24 hodin od přisátí (což by mělo být dostatečné pro zabránění přenosu boreliózy z infikovaného klíštěte na napadené zvíře).

     STRUPOVKA UŠNÍ (viz obrázek č. 4) – hostiteli Strupovky ušní jsou kočky a psi. Strupovky žijí na povrchu kůže zevního zvukovodu , svým ústním ústrojím nabodávají kůži a sají prýštící tkáňový mok. Napadení strupovkami je možné tělesným kontaktem s už napadeným zvířetem a pro nakažení stačí pár jedinců Strupovky ušní (jde tedy o velmi nakažlivé parazitární onemocnění). Strupovky ušní kladou vajíčka na povrch kůže zevního zvukovodu a jejich vývoj od vajíčka po dospělce trvá 3 – 4 týdny. Dospělci žijí 2 měsíce. Přítomnost parazita na kůži zevního zvukovodu a jeho životní projevy dráždí kůži ke zvýšené produkci ušního mazu a způsobují intenzivní svědění , nabodávání kůže strupovkami může představovat větší šanci pro rozvoj bakteriální infekce kůže zevního zvukovodu napadených zvířat , bakteriální infekce potom snadno může přes bubínek  přestoupit do ucha středního i vnitřního , což se navenek projeví jako poruchy rovnováhy napadeného zvířete , křeče a jiné neurologické příznaky. U člověka může napadení strupovkami způsobit svědivé pupínky nacházející se hlavně na rukou a trupu , které (pokud je zvíře napadené Strupovkou ušní z okolí takto postiženého člověka léčeno) do 14 dní až měsíce zmizí (takzvaný PSEUDOSVRAB).

    ZÁKOŽKA SVRABOVÁ (PSÍ VARIETA) (viz obrázek č. 5 , obrázek č. 6) – tento parazit napadá hlavně psy , byl však zjištěn i u koček a člověka. Oplodněné samičky zákožek si vyvrtávají chodbičky ve vrchních vrstvách kůže , kam kladou vajíčka a kálí tu. Larvy zákožek vylíhlé z vajíček vylézají vyvrtanými chodbičkami na povrch kůže , kde prodělávají další vývoj v nymfy a dospělce. Dospělí samečci žijí pouze na povrchu kůže napadeného zvířete. Larvy , nymfy i dospělci se živí tkáňovým mokem. Přítomnost parazita v kůži a na kůži je velmi svědivá a postižená místa je zvíře schopno si doslova rozedrat až do krve. Svědění se stává intenzivnější , pokud napadené zvíře pobývá v teple. Jde o velmi nakažlivé parazitární onemocnění a pro nakažení je nutný kontakt s už nakaženým zvířetem. Zpočátku bývají postižena řídce ochlupená místa na těle napadeného zvířete – zejména ušní boltce , okolí loktů , kotníků , břicho. Do 14 dní až dvou měsíců od objevení se prvních kožních problémů na výše uvedených místech se může parazit rozšířit na celé tělo zvířete , zanedbané dlouhotrvající onemocnění charakterizuje zhrubělá rozškrábaná ztmavlá svědící a zapáchající kůže bez chlupů s nadměrnou tvorbou odlučujících se kožních šupin a vyhublost. Vyvrtané chodbičky v povrchových vrstvách kůže jsou bránou pro vstup bakteriální infekce do těla napadeného zvířete. U lidí se napadení psí varietou Zákožky svrabové projevuje tvorbou svědících pupínků nacházejících se většinou na rukou a trupu , které (pokud je zvíře napadené Zákožkou svrabovou z okolí takto postiženého člověka léčeno) většinou do měsíce zmizí (takzvaný PSEUDOSVRAB).

 

PŘÍPRAVKY  PROTI  VNĚJŠÍM  PARAZITŮM  DOSTUPNÉ  NA  TRHU  V ČR

     Pro dokonalou likvidaci bleší populace v prostředí zablešeného zvířete lze důkladnou mechanickou očistu prostředí (intenzivní vysávání , mytí , prášení , praní) kombinovat i s přípravky na hubení lezoucího hmyzu volně dostupnými například v drogeriích (aby se zabránilo otravám těmito přípravky , je nutné dbát pokynů výrobce uvedených na obalech těchto přípravků). Pro likvidaci populace blech v prostředí zablešeného zvířete byly vyvinuty i některé nové spot-on (viz dále) přípravky.

     Pro likvidaci blech a klíšťat na těle kočky nebo psa jsou v ČR dostupné různé antiparazitární šampony pro koupele napadených zvířat. Jejich účinek po vykoupání zvířete však trvá pouze pár dní a ne všechny šampony se dají použít u koček (účinná látka v šamponech obsažená může být toxická pro kočky a kočky také většinou koupele nesnášejí).

Dále jsou na trhu různé spreje s dobou účinku od několika dní až do 2 – 3 měsíců. Sprejem je nutné postříkat celé tělo zvířete (ne všechna zvířata sprejování snášejí) a tak jako u šamponů mohou některé účinné látky ve sprejích obsažené být toxické pro kočky.

Další formou přípravků proti zevním parazitům u psů a koček jsou antiparazitární obojky s dobou účinku od dvou až tří týdnů až do 7 měsíců (POZOR ! doba účinku antiparazitárních obojků uváděná na jejich obalech je u levnějších obojků výrazně nadhodnocena). Ne všechny antiparazitární obojky se dají použít u koček z důvodu toxicity účinné látky pro kočky. Dále nutno zvážit , zdali se vzhledem k aktivitám vaší kočky nemůže stát antiparazitární obojek oprátkou , na které se kočka může oběsit například na větvi stromu při lovu. Obojky musí být trvale připevněny na krku zvířete. Nedostatečně připevněný obojek může ošetřené zvíře snadno ztratit.

Injekční antiparazitární přípravky jsou registrovány pouze pro skot , ovce , kozy a prasata , jejich použití u koček a psů může vést v některých případech k rozvoji závažných zdravotních komplikací. Rovněž doba trvání jejich účinku může být nepředvídatelná.

Poslední aplikační formou přípravků proti blechám a klíšťatům dostupnou v ČR jsou spot-on přípravky (takzvané kapky za krk). Jejich aplikace je velmi komfortní – vykápnou se pouze na kůži ošetřovaného zvířete. Ochranu před napadením blechami a klíšťaty poskytují ošetřenému zvířeti po dobu jednoho až tří měsíců. I u těchto přípravků je však nutné zjistit , zdali se dají použít u koček , protože mnoho spot-on přípravků obsahuje účinné látky , které mohou kočkám způsobit závažné otravy. Některé spot-on přípravky lze na rozdíl od ostatních výše uvedených antiparazitárních přípravků použít i při léčbě napadení psů a koček Strupovkou ušní nebo Zákožkou svrabovou.

U všech antiparazitárních přípravků určených pro likvidaci parazitů na těle zvířat je nutné v případě ošetření štěňat a koťat zjistit , od jakého věku mláďat je možné jejich použití.

     Naše ordinace vede v sortimentu pouze osvědčené antiparazitární obojky a spot-on přípravky. O ostatní formy antiparazitárních přípravků klienti nejevili zájem , takže jsme je postupem času z nabízeného sortimentu vyřadili. Našim klientům tak jsme připraveni doporučit , poradit se způsobem podání a prodat pouze kvalitní a účinné antiparazitární přípravky.

 

 

Seznam použité literatury :

Breza Michal. Otodektóza (ušný svrab) mäsožravcov (Otodectosis carnivorium). In Jurášek V , Dubinský P. Veterinárna parazitológia , PRÍRODA a.s. , Bratislava 1993 , strana 346 – 347

 

Breza Michal. Sarkoptóza psov (Sarcoptosis canium). In Jurášek V , Dubinský P. Veterinárna parazitológia , PRÍRODA a.s. , Bratislava 1993 , strana 337 – 338

 

Duchková Daniela. Blechy a jejich vliv na zdraví zvířat. MŮJ PES , MOJE KOČKA , 11/2008 , strana 16

 

Materiál pro chovatele od firmy Bayer o přípravku Kiltix obojek

 

Materiál pro chovatele od firmy Bayer o přípravku Bolfo obojek

 

Materiál pro chovatele od firmy Merial o přípravku Frontline spot on combo

 

Materiál pro chovatele od firmy Novartis o přípravku Prac-tic

 

Materiál pro chovatele od firmy Pfizer  o přípravku Stronghold

 

Peťko Branislav. Ixodóza – kliešťovitosť (Ixodidosis). In Jurášek V , Dubinský P. Veterinárna parazitológia , PRÍRODA a.s. , Bratislava 1993 , strana 331 – 334

 

Rybníček J , Svoboda M , Svobodová V , Rybnikář A , Benák J , Konvalinová J. Otodektový svrab. In Svoboda M , Senior David F , Doubek J , Klimeš J. Nemoci psa a kočky 1. díl , NOVIKO a.s. , Brno 2000 , strana 422 – 424

 

Rybníček J , Svoboda M , Svobodová V , Rybnikář A , Benák J , Konvalinová J. Sarkoptový svrab. In Svoboda M , Senior David F , Doubek J , Klimeš J. Nemoci psa a kočky 1.díl , NOVIKO a.s. , Brno 2000 , strana 420 – 422

 

Rybníček J , Svoboda M , Svobodová V , Rybnikář A , Benák J , Konvalinová J. Zaklíštění. In Svoboda M , Senior David F , Doubek J , Klimeš J. Nemoci psa a kočky 1. díl , NOVIKO a.s. , Brno 2000 , strana 427 – 429 

 

Škrkavky a tasemnice

 

Jako téma pro další článek na naše webové stránky jsme zvolili problematiku střevních parazitických červů (konkrétně škrkavek a tasemnic) u psů a koček. Tito parazité mohou za určitých podmínek představovat závažné zdravotní riziko i pro člověka (hlavně pro malé děti , které nemají ještě zažité základní hygienické návyky , jedí neomyté ovoce a zeleninu , olizují si prsty a jiné předměty , pojídají hlínu , pojídají písek).

    Psí a kočičí škrkavky i tasemnice jsou schopny dospět a rozmnožovat se jedině v tenkém střevě psa a kočky. U ostatních živočichů (včetně člověka) jsou tito parazitičtí červi schopni dosáhnout pouze larválních stádií , která putují hlavně pomocí krevního oběhu po těle napadeného živočicha , jsou schopny se i aktivně provrtávat tkáněmi napadeného živočicha , ve kterých se pak usadí (například v ledvinách , plících , mozku , očích , …) , opouzdří se a přežívají roky až do doby , než je tělo napadeného živočicha pozřeno psem nebo kočkou nebo jiným masožravcem (buď jako ulovená kořist nebo jako mršina) , v jejichž tenkém střevě dokončí svůj vývoj – tedy dospějí a začnou se rozmnožovat (vytvářet oplozená vajíčka v množství tisíců kusů na jednu samici červa denně).

     Oplozená vajíčka potom se stolicí nakaženého psa nebo kočky odcházejí do okolního prostředí , které zamořují. Nakažený pes nebo kočka se tak stávají závažným infekčním zdrojem pro svoje okolí. Velmi riziková jsou z tohoto pohledu místa , kde je vysoká koncentrace psů nebo koček na malé ploše (například sídliště , městské parky , výstavy , cvičiště) , kde se v půdě , v prachu nebo na rostlinách mohou nacházet i po velmi dlouhou dobu vysoce odolná infekční vajíčka psích a kočičích škrkavek a tasemnic. Například v Praze byla prováděna v roce 2007 studie , při níž se zjistilo zamoření až jedné pětiny městských parků infekčními vajíčky psích a kočičích škrkavek a tasemnic.

     Vajíčka psích a kočičích tasemnic nacházející se uvnitř odloučených zralých článků jsou infekční ihned po vykálení. Články tasemnic (viz obrázek č. 1) doslova k prasknutí napěchované vajíčky jsou schopny samy aktivně vylézat nakaženému zvířeti z konečníku (viz obrázek č. 2). Články se ve vnějším prostředí rozkládají a uvolňují se z nich vajíčka. Vajíčka tasemnic mají schopnost přichytit se na srsti nakaženého psa nebo kočky a k nákaze může dojít i při očichávání se nebo olizování se (tedy přímým kontaktem) psů nebo koček mezi sebou (rovněž tak i při hlazení nakaženého psa nebo kočky a posléze olíznutím neumyté ruky u lidí – obzvláště u dětí).

     Vajíčka škrkavek (viz obrázek č. 3) musí poté , co se ve stolici dostanou do vnějšího prostředí , určitou dobu „dozrát“ , aby se stala infekčními.

     K nákaze červy dojde u zvířat i lidí buď pozřením infekčních vajíček červů (infekčními vajíčky znečištěným krmivem nebo potravou , pískem , trávou , zeminou , lesními plody) , pozřením tepelně neošetřených (přemražení je nedostatečné!) těl nebo orgánů živočichů obsahujících larvy červů , nebo vdechnutím infekčních vajíček (při čichání v zamořené trávě , prachu ze zamořených povrchů – pokud jej zvíří vítr , nebo při úklidu a zemních pracích). Vdechnutá vajíčka se dostávají do dýchacích cest , kde dráždí , jsou následně vykašlána nebo vykýchána a vykašlaný nebo vykýchaný sekret je polknut nebo olíznut a polknut. Ve střevě se z infekčních vajíček působením trávících šťáv vylíhnou larvy , které se :

a)      u tasemnic uchytí na stěně tenkého střeva psa a kočky , dospějí a začnou se rozmnožovat

b)      u škrkavek provrtávají přes stěnu tenkého střeva , dostávají se do krevních a mízních cév , potom do jater , kde se provrtávají jaterní tkání a zadní/dolní dutou žílou se dostanou do pravé srdeční předsíně , odtud do pravé srdeční komory a potom plicní tepnou do plic , kde se provrtávají do dýchacích cest. V dýchacích cestách dráždí , proto jsou vykašlány , polknuty a teprve poté , co se dostanou do tenkého střeva psa nebo kočky , tu dospívají (viz obrázek č. 4) a rozmnožují se. U mladých psů a koček putují larvy škrkavek po jejich těle tímto způsobem , u starších zvířat se však larvy mohou dostat do levé srdeční předsíně , potom do levé komory a potom aortou do ostatních orgánů těla (ledvin , svalů , mozku , očí , …) , kde se usadí , opouzdří a přežívají roky , než tělo psa nebo kočky s larvami škrkavek pozře jiný masožravec. U březích a kojících fen nebo koček dochází vlivem hormonální stimulace v období březosti k aktivaci opouzdřených larev a provrtávání do krevních cév. Krví se u březích fen larvy dostanou přes placentu do těl ještě nenarozených štěňat (toto se nevyskytuje u koček!). Aktivované larvy se mohou krví dostat i do tkáně mléčné žlázy a odtud po porodu mlékem nakazit všechna sající mláďata ve vrhu. Larvy škrkavek při svém putování po těle nakaženého živočicha mechanicky poškozují tkáně , přes které se provrtávají a mohou do nich zavléct bakterie pocházející ze střeva , proti kterým se tkáně brání zánětem.

     Zablešení psi a kočky se mohou nakazit Tasemnicí psí (latinsky Dipilidium caninum) rozkousnutím nebo polknutím blech , v jejichž tělech se normálně nacházejí larvy Tasemnice psí , při vykusování svědivé kůže. Tasemnice psí je schopna dospět a rozmnožovat se i v tenkém střevě člověka a způsobovat bolesti břicha , zvracení a průjmy.

     Larvy tasemnic rodu Echinococcus se u lidí nejčastěji usadí v játrech , plicích nebo mozku a díky tomu , že dosahují značných rozměrů (až velikosti dětské hlavy) , mohou imitovat růst nádoru a způsobovat život ohrožující potíže. Avšak v ČR se podle údajů studie z roku 2004 nevyskytl žádný případ nálezu larvy echinokoka u lidí , nicméně bylo hlášeno 16 případů nálezu larev echinokoka u prasat.

     Putující larvy psích a kočičích škrkavek mohou u člověka způsobovat bolesti břicha , zvětšení jater , zvýšenou teplotu , dušnost , srdeční selhání , epileptické záchvaty  , postižení očí až slepotu.

     Pokud bychom hledali literární údaje týkající se rozšíření tasemnic a škrkavek u psů a koček na území ČR , vyšetřováním stolice psů a koček byly zjištěny v 17% vzorků škrkavky a ve 2% vzorků tasemnice , avšak vyšetřována byla zvířata , která měla alespoň základní veterinární péči. Ve skutečnosti je u štěňat a koťat daleko vyšší výskyt škrkavek a u koček , které chytají myši a jiné drobné obratlovce výrazně vyšší výskyt tasemnic.

     Jak nákaze škrkavkami a tasemnicemi předcházet ?

-         nenechat volně pobíhat vašeho psa/psy na místech znečištěných výkaly jiných psů , sbírat a poté do odpadních nádob odhazovat výkaly vašeho psa/psů nejen doma , ale i na veřejných prostranstvích a v lese.

-         zabránit fyzickému kontaktu vašeho psa/psů nebo kočky/koček s neznámými psy nebo kočkami.

-         nedovolit vašemu psovi/psům nebo kočce/kočkám , aby pozřeli zvířata , která uloví.

-         po každém kontaktu se zvířaty si vy i vaše děti myjte ruce.

-         pokud mají psi či kočky přístup na dětská hřiště , nenechte vaše děti , aby si hrály bosé.

-         zakrývejte pískoviště v době , kdy si na nich děti nehrají.

-         pravidelně odčervujte vašeho psa/psy nebo kočku/kočky. Tento bod bychom rádi probrali podrobněji. V současné době existuje celá řada přípravků určených pro odčervení psů a koček ve formě tablet , ochucených tablet a pasty – tyto přípravky musí odčervované zvíře pozřít , působí na dospělce a larvy červů přítomné pouze ve střevě po dobu maximálně 24 hodin a do týdne po provedeném odčervení se může odčervované zvíře nakazit červy znovu. Další lékovou formou jsou spot on přípravky , jejichž aplikace je velmi komfortní – přípravek se vykápne na kůži (což ocení především chovatelé koček , u nichž bývá někdy podání tablet nebo i past nad lidské síly) , přes kůži se vstřebá do těla psa nebo kočky a hubí larvy i dospělce nacházející se ve střevech , ale i larvy nacházející se v orgánech , působí i delší dobu – většinou až 28 dní. Samozřejmě , že je tento komfort a lepší účinnost vyvážen vyšší cenou přípravku než je cena tablet a past. Na vajíčka škrkavek a tasemnic nepůsobí žádný v současnosti na trhu dostupný přípravek. Díky složitému vývoji u škrkavek je nutné častější odčervování mláďat. Díky obrovskému riziku nákazy u psů a koček lovících a požírajících drobné obratlovce a u psů a koček žijících ve větším počtu na menší ploše je nutné také častější odčervování těchto zvířat. Běžného v bytě žijícího dospělého psa nebo kočku stačí odčervit alespoň jedenkrát za čtvrt roku. Nezapomínejte ani na pravidelné odblešení svých zvířat , protože jak už bylo uvedeno výše se v tělech blech běžně vyskytují vývojová stádia Tasemnice psí. Protože ve většině případů vaše zvířata dobře známe , jsme připraveni vypracovat jim program odčervení „na míru“ a pevně věříme , že tak společně ochráníme před nákazou psími a kočičími škrkavkami a tasemnicemi nejen vaše zvířata , ale i lidi žijící s nimi v jedné domácnosti.

 

     Obrázky k článku naleznete v menu ve Fotogalerii v sekci Zajímavosti nebo zde 1 2 3 4

 

 

Použitá literatura popřípadě jiné zdroje :

1)      materiál firmy Bioveta , a.s. ; Odčervovat psa a kočku? Ano , nejlépe přípravkem Caniverm tbl.

2)      materiál firmy Laboratorios Calier , s.a. ; Střevní parazité u psů – účinné rady pro radostnější život našich věrných miláčků

3)      materiál firmy Novartis (divize Animal Health) ; 2004 . Všechno , co potřebujete vědět o odčervování z hlediska ochrany Vaší rodiny a Vašich zvířecích miláčků

4)      osobní sdělení prof.MVDr. Vlasty Svobodové o výskytu střevních parazitů psů a koček na území ČR

5)      Pekárková Ivana , Franěk Miloslav. Toxokaróza a larva migrans visceralis. Veterinární lékař. Ročník 5 (2007) , číslo 1 , strana 19 – 22

6)      Šmatlová Kateřina , Papežíková Ivana. Cystická hydatinóza. Veterinární lékař. Ročník 3 (2005) , číslo 4 , strana 133 – 139

 

Kastrace koček

 

Kastrace koček obou pohlaví patří k rutinním úkonům prováděným veterinárními lékaři. Kastrace je jednou z metod sterilizace (zabránění rozmnožování). Kastrace znamená odstranění pohlavních orgánů (varlat u samců a vaječníků u samic) a jedná se o zákrok chirurgický, pro který je nutná narkóza. U samců jde (pokud jsou obě varlata v šourku) o úkon jednodušší, protože se proniká přes kůži šourku a obaly varlat přímo k varlatům (viz obrázek č. 1). U samic a samců , kterým varle nebo varlata zůstala v břiše (nedošlo k sestupu varlete nebo varlat do šourku) je operace trochu složitější, protože je pro přístup k pohlavním orgánům nutné otevřít břicho (viz obrázek č. 2), po operaci je nutné zvířatům zabránit po určitou dobu ve snaze dostat se na vyvýšená místa a seskakovat z nich dolů – aby se nevytvořila pooperační kýla , a některým zvířatům je nutné zabránit v olizování a okusování rány – aby si do rány nezanesla infekci (viz obrázek č. 3).

Kočky obou pohlaví jsou kastrovány tradičně ve věku okolo 6 měsíců stáří, avšak The Cat Group (federace profesionálních organizací zabývajících se welfare [=pohodou] koček) doporučuje kastrovat kočky obou pohlaví ve věku okolo 4 měsíců stáří. 

Kočky i kocouři jsou kastrování jsou kastrováni převážně z těchto důvodů :

  • aby se zabránilo jejich nekontrolovanému rozmnožování , což by se dalo říci i jinak – žádná nechtěná koťata
  • kastráti se více drží doma – dojde k omezení počtu autoúrazů kastrovaných koček obou pohlaví
  • kastráti omezí i značkování svého teritoria močí , u kastrovaných kocourů vymizí silný zápach jejich moči
  • u kastrovaných koček zmizí projevy „falešné březosti“
  • omezí se riziko šíření některých závažných virových chorob koček (například FeLV , FIV) přenášených při šarvátkách kocourů nebo při pohlavním styku kocoura a kočky
  • kastráti většinou projevují ke svému pánovi větší pozornost
  • u kastrátů přetrvává mladistvý vzhled a chování
  • u kastrovaných koček se ve vyšším věku nevyskytne hnisavý zánět dělohy a pokud se kočka vykastruje před dosažením prvního roku svého života , omezí se i riziko výskytu zhoubných nádorů na mléčné žláze 

Odstraněním varlat nebo vaječníků se zastaví tvorba pohlavních hormonů, které mimo svůj hlavní vliv na rozmnožování a sexuální chování působí i na růst kostí, tělesný vzhled, využití živin z potravy a na činnost močového měchýře. Bylo prokázáno, že u kastrátů hrozí až trojnásobné riziko vzniku obezity než u nekastrovaných koček obou pohlaví. To je dáno tím , že u kastrovaných koček dojde k „přepnutí“ na úsporný režim ve spotřebě energie získané z krmiva už velmi brzo po kastraci a tak štíhlá kastrovaná kočka krmená po zákroku stejně jako před ním začíná ukládat ve svém těle tuk a tloustne. Kastrovaný kocour brzy po zákroku se spíše přejídá a až za nějakou dobu po kastraci (asi za 3 měsíce – poté , co úplně zmizí samčí pohlavní hormon z krve) kastrovaný kocour „přepíná“ na úsporný režim spotřeby energie z krmiva , výsledek je však stejný jako u kastrované kočky – kastrovaný kocour tloustne také.Díky zvýšenému riziku vzniku obezity existuje u kastrátů asi 2 až 4 x vyšší pravděpodobnost onemocnění cukrovkou (hlavně u kastrovaných kocourů) a asi 3 x vyšší pravděpodobnost onemocnění močovými kamínky proti nekastrovaným kočkám obou pohlaví. 

 Jak proti vzniku obezity po kastraci bojovat ?

  • hlídat množství kastrátem přijatého krmiva za den (kastrát by neměli přijímat více než 50 kilokalorií na kilogram své tělesné váhy na den), nedávat mu žádné pamlsky
  • podněcovat kastráty k pohybu pomocí různých hraček, prolézaček a her
  • jako potravinový doplněk přidávat do krmiva L-karnitin a aminokyselinu lysin. Bylo prokázáno, že se přidáním těchto látek do krmiva zvyšuje využívaní tělesného tuku jako živiny pro tvorbu energie pro tělo, a zároveň že tyto látky podporují tvorbu svalové hmoty.

 

 

 

  •    Jak bojovat proti tvorbě močových kamínků ?

    • bylo prokázáno, že určité organismu kočky neškodné látky ovlivňují chemické vlastnosti moči (pH) a že přídavek těchto látek do krmiva udrží pH moči na hodnotách, kdy se kamínky nevytvářejí (u mladších koček v rozmezí pH 6,2 až 6,4 a u starších koček v rozmezí pH 6,4 – 6,6)  
  •  Existují i krmiva určená specielně pro kastráty (většinou od renomovaných zahraničních firem) při jejichž zkrmování dle návodu na originálním obalu nebo podle doporučení veterinárního lékaře není nutné přidávat další krmné doplňky.

    To jestli bude mít kastrát nějaké zdravotní problémy, záleží velkou měrou na zodpovědnosti jeho pána (zdali bude respektovat požadavky organismu kastráta). Nicméně ve vyspělých zemích Evropy je běžný stav, že 95% koček obou pohlaví, kterým je poskytována alespoň nějaká veterinární péče, jsou kastráti.

     

    MVDr. Leopold Šaršon, 4. října 2008

    Vyhledávání

    Kontakt

    MVDr. Darina Šaršonová, MVDr. Leopold Šaršon Sadová 149/2, 678 01 BLANSKO 516 410 910